sovy

v konci polabského města,

kde už klidně leží sníh,

na pomezí luk a hájů

ještě jednou zamrzlých,

pod mraznou a temnou nocí

v zasněžené krajině

zahoukaly hladné sovy

zdlouhavě a nevinně.

oknem na noc otevřeným

poslouchám to poselství.

jaká rozkoš tyto hlasy,

v nichž se čistý život chví.

čelo, horké nenávistí

ke lžím lidské směsice,

hladí čerstvé zvuky pravdy,

v spánek zanikajíce.