SPÁČI MLUVÍ ZE SNA

Vás vídám v snách, vás, kteří mrtvi jste.

Tu stojíš ty, tam on a ten a ten.

Tu stojíte, vy stromy bezlisté,

jež oděl jen v života květy sen.

Je bez vítání ve snách shledání.

Tu stojíš ty, tam on a ten a ten.

A spící rty blábolí ze spaní

růženec jmen, zapomenutých jmen.

Teď mlčí. Stín se na ně položil,

stín, který bdí, ale je bez jména.

Tu stojí ten a ten, kdo mrtev je a žil.

Leč kdo jsi, živá, v snách mých pohřbená?

Já, odpovídá hlas v půlnoční tiš,

za živa pohřbená, která jsem stínem tvým

a na tvém srdci sním, ať bdíš či spíš

a nevíš jméno mé a já je nepovím.

Až mrtev budeš stát, strom bezlistý,

v mém sadě, kterým pokvete můj sen,

až potom věz: to ty jsi, to byls ty

a to jsem byla já a ten a ten.