Spadly mi rýmy.

Spadly mi rýmy,

stříbrné zvonky,

do hlubin mořských

s příkrého břehu.

Jak vylovit je?

Moře dna nemá,

já nemám sítě,

rybářské loďky.

Ještě jsem slyšel,

že zazvonily

na skalním tesu

jak umíráčkem.

Pak bylo ticho –

hluboké moře

s úsměvem v líci

přede mnou leží.

Jako by dělo:

Když srdce pláče

krvavé slzy,

netřeba zvonků.

Když zápas veden

za statky otců

na život, na smrt:

netřeba zvonků.

Když máti zmírá

řetězy spjata,

břitký meč v hrudi:

netřeba zvonků.

Právo-li vbito

na kříži visí,

násilí vládne:

netřeba zvonků.