Spal jsem den celý a neslyšel

Spal jsem den celý a neslyšel

jas písní kol a nedýchal jich žár,

nezřel jsem, jak slunce kolos povyšel,

a prostřed všeho ochuzen a stár,

ó žel!

Peruť západu mou duší vála

chmurná, pod ní jsem usínal,

a měsíc vysoko stál

noc celou, žití, dennice ráno lhala.

Já za soumraku hledal prosté kvítí,

však netrhal a neplet’ kytice,

já s ním chtěl žíti.

Marno bojovat! Líp je se vrátit,

kde chaloupky kynou poklid věštíce,

než salony uhýčkán prázdný se klátit.