Spala jsem a nespala.

Spala jsem a nespala,

spala-li, tož málo,

celou noc se, miláčku,

o tobě mi zdálo.

Že jsme spolu vyjeli,

na běloučkém koni,

vesele, ó vesele

zněly z dálky zvony.

Tam k našemu kostelu

kvetla cesta hlohem,

má matička volala

z dálky na mne „s Bohem!“

K ránu jsem se zbudila,

snilo se, či dnilo?

zvonky zní a v komůrce

všechno hlohem bílo.

Ne, – to přišly družičky

se svatebním vínkem

a tvůj bílý koníček

dusal pod okýnkem.