spálený strom

jak teskno stromu, košatému kdysi,

jenž na slunci snil svého štěstí sen

a každým květem hlásal optimism

a každým listem chválil nový den,

když náhle bleskem rozpolcen a spálen,

jak strašidlo se tyčí z ranních par

a krváceje z ran, jichž nezahojíš,

naději ztratí, radost, sílu, tvar.

tu, neumře-li do příštího jara

a vzhlédne jako ukřižovaný,

na rozhozených údech vypučí mu

zeleně trochu, život prohraný.

jak stařec shrbený, když slzy vyschly,

jen o svém žalu ještě šelestí,

zatím co vůkol mladá zeleň bujná

se valí útokem a přes něj ke štěstí.