Spánek únorový

Mlhavý den únorový, hnědá převládá.

Poprašek, jenž v noci spadl, tvoří trochu skvrn,

bílé kontury a stezky. Pustá nálada

vane nad stopami kavek, nad stopami srn.

Lesy jako vyhořelé dechu nemají,

mrtvá hnízda obnažená rozpadají se,

všechen život jako když se v pupen utají

zakletý a spící pevně v tvrdém obryse.

Ztuhlou zemi zšedlá tráva měkčí nečiní,

ani mechy vysílené, listí vyrudlé;

zvěř a pták jsou pouhé stíny v šeré jeskyni,

jež se plíží tichem vrchů jako po truhle – – –

Nenoste sem rudých ohňů velkých pochodní!

Nenoste sem vřesku polnic, větrů šílení!

Je to maska, spadne náhle, světy zavodní

pod úsměvem modrých nebes proudy zelení.