SPÁNKU.

Pojď, vlídný Spánku, dřív než blýskne zoře

mě zanes v kraje, skryté zrakům denním,

mé oči zamkni tichým políbením

a v hrudi vše mi ukolíbej hoře!

Mě uspi slavnou, velkou písní moře,

jež často slýchám, den když v sen si měním,

jak v průzračném dni modrém, podjesenním

zní, zpívá, jiskří, svítí na obzoře.

Mě uspi zvěstí starých, tmavých lesů

o nymfách, elfech, na mechu a vřesu

jež tančily, o přešlých lidstva rodech.

Mě uspi vánkem, jenž pad na resedy –

leč ze všeho ať padne naposledy

mně v sluch: mých dětí spících zdravý oddech!