Spartacus. (I.)

Šest tisíc křížů jako prales tmavý

se černá v jitra záři zlatorudé.

Toť stromořadí, kudy kráčet bude

dnes Caesar, spitý vínem svojí slávy.

A na stromech jak plody visí hlavy,

a těla na křížích se šeří všude.

Šest tisíc hlav! Jich výkřik divý hude

zpěv Caesaru... jej přehlušit chtí davy.

Však jako orkán k nebi tryskající

to nyní se všech křížů zahučelo –

řev lidu, věčné národů to hoře...

To kletba byla děsná, zoufající.

Dav mlčí – – naslouchá, své kloně čelo,

a z dáli jen mu odpovídá moře.