Spát!

Spát! Jenom spát! – Je poslední všech přání,

kdo dlouhou plavbou v nehostinném moři

se trudí, zavátí kdo hynou v hoři,

pluh pouštějí i veslo z chorých dlaní.

Spát! Jenom spát! – Dí, s vylámanou zbraní

kdo nadarmo své vlastní modly boří,

a nucen jen se cizím bohům koří,

v jhu mdloby potem roba smáčí skráni.

Spát – Jenom spát! – Ach, ta modlitba vroucí

z úst milionů k nebi letí denně.

Kdo slyší ji? – Smrt jen tam, kde chce, chodí.

Spát – Jenom spát! – A srdce musí tlouci,

a duše musí uvykati změně,

vstříc hvězdám cizím na chatrné lodi.