SPÁT...

Uspi mého srdce stesk měkkým leskem

očí tmavých. Nevím, ne, co zítřek dá,

nechci ani věděti, chci jen usnout,

chci jen spát.

Píseň moje žaluje pořád stejně,

jenže pořád hořčeji, to mi ruší

drahý klid, a jedinou přec mám touhu,

chci jen spát.

Osud, lidé, celý svět, lhostejní mi

nanejvýše, cítím jen, jak z očí tvých

dřímota mne obestýlá, o tu prosím,

chci jen spát.