ŠPATNÁ POHODA.

Moje milá – vzal to ďas!

Zlí jsou lidé, zlý je čas

a čert, který má z nás švandu,

probouzí se v každém z nás,

vyplazuje jazyk svůj

na portrét tvůj jako můj

a říká: Nu, blázne, chceš-li,

srdce své mi servíruj.

A v dvou duších zima je,

neb dozněly šalmaje

zvoucí svojí sladkou písní

blaženosti do ráje,

a jen smutná nálada

všecko vůkol ovládá,

jak by se hřbitovem stala

krásná žití zahrada.

Zima v nás a smutek kol

sténá písní psanou v moll

a tam, kde dřív radost kvetla,

vegetuje žal a bol.

Stejný včera i dnes den

zaslzen a zamračen,

jak by dálky naplnily

všechny slzy všechněch žen.