Špatný význam.

Tatíček přijde k synovi,

Jenž v Praze studuje.

„Kde pak máš svoje hodinky?“

Hned ho oslovuje.

„Já k hodináři jsem je dal,

Aby mi je spravil.“

„Mlč, kluku! já vím, že jsi lhal,

[Vím, žes je zastavil!“]

V pondělí ráno v leknutí

Žena k muži praví:

„Kde pak’s nabral ty modřiny,

Jenž čelo ti zdobí?“

„I včera, když jsem domů šel,

Vrazil jsem do sloupu.“

Ona však dí: „Kdybys mlčel;

[Někdo ti natloukl!“]

Kavalír mnoho dluhů má,

Dluží se celý den.

Najednou je však, ach, tentam,

Ulítne z města ven.

Tu každý ptá se: Kde ten pan?

Snad nejel na venek?

To sotva, neb měl tajný plán:

[Přes hranice utek’!]

Přítel můj ondyno ležel

Před hospodou venku;

Klobouk na křivo mu seděl.

Já řku, „co děláš tu?“

„Ach, tam vnitř hrozné horko jest.

Chci se zde ochladit!“

„Vím, příteli, věř na mou česť,

[Že’s se dal vyhodit!“]