Spící bystřina.

Má spící zpěvačko, ty bystřino má lesní,

což věčně budeš spát? Nuž aspoň ze sna hlesni,

vždyť z klínu věčnosti se nové jaro rodí

a zorarůžové své nohy v rose brodí.

Půl nebe zdobeno je zlatým slunce nachem,

a travin osiny, dřív sněžným kryty prachem,

své hlavy vztýčené za jitra smavé doby

nádherným křišťálem jak královny si zdobí.

Ó procitni a viz, co vše se v lese děje;

kde kvílel sever dřív, teď pohoda se směje,

kde divý dupal mráz, teď motýl čile vzlétá,

ó vzbuď se, radost měj zas z omladlého světa.

Ó vzbuď se, vzbuď se už a zjasni hvězdy zraku,

vždyť jaro rozkvete dnes modrém při soumraku,

a ráno uvidíš, až k nebi zvedneš brvy,

jak cudnou rozkoší tvář jeho rudne krví.