Spícímu děcku.

Spíš, očka přivřena, co úsměv na rtu sladký

se časem kmitne ti a ručka v polštářích

tak malá, buclatá se v pohyb zvedne krátký

a čílko vyjasní se bělounké jak sníh.

Snad zříš se v nebesích, zkad’s matce na zem’ slétlo

ze sboru andílků, již vítají tě zas

zpět v říši hvězdnatou, a zlaté její světlo

ve sterých paprscích tě ve svůj halí jas.

Sním tiše zadumán u kolébky tvé, děcko,

a nevím ani sám, proč v tichém soucitu

má hlava nad tebou, jež matce své jsi všecko,

se chýlí, úsměv ten když v hravém zákmitu

zřím na líčkách ti kvést, v nich růže pučet steré,

proč dál-li v myšlének se vírný stápím běh,

mně slza pojednou se rosou v oko dere

a kane v podušky tak hebounké jak mech.

Proč kanou slzy mé? Má mysl dále letí

z těch zlatých paprsků, jež na hlavičku tvou

přítomnost zářivá teď sype, ve objetí

ať dřímáš matčině, ať laškuješ s ní hrou;

já patřím v budoucnost, jež nejistá tě čeká,

má v jedné ruce květ a v druhé bídy hrot.

Kterou ti podá as? Jeť život jako řeka,

dnes klidna, zítra však juž plna bouřných vod.

Snad prvou podá ti. Svět uvítá tě leskem

a řekne: „údělem tvým buď jen ples a smích!“

A ret tvůj zářivý se nezachvěje steskem

ni bolem, stoupat výš v nadějích růžových

jen budeš, zlatých snů a lásky motýl hravý

tvou hlavu oblétat v paprscích duhových

dál bude jen a zášť, vln příboj lstivý, dravý

nešlehne v onu výš, kam osud tě byl zdvih.

Než osud slepý jest a člověk v něm se mýlí.

Kdož ví, zda ne juž dnes, snad zítra zakalí

se zlatá očka tvá a anděl smrti bílý

se k tobě nakloní. Co výkřik zoufalý

tvé matky osudu, co pláč mu, její lkání!

Jeť život jednoho nic v spoustě věků, let.

Smrt sklátí všechny v hrob a nezná smilování,

ať zmírá stařec, muž, ať děcka zsiná ret.

A přec tak klidně spíš, ni slza v letu žhavá

z mých očí kanoucí na čílko, ze spánku

tě náhle nebudí, ba líčka usmívavá

se halí víc a víc v nach zlatých červánků!

Ó, spi jen sladce, spi! Já nechci ono štěstí,

jež obletuje teď tvých rtíků růžný lem,

vyrušit soucitem – chci k nebi prosby vznésti,

by chránilo tě dál svým zlatým ramenem! –