Spisovatel.

Tebe všemohoucý králi,

Který všecko zdržuješ,

Miliony světů chválí,

Ty je moudře zpravuješ,

Tebe slaví zem y moře,

Tebe každý strom ctí v hoře,

Smrt y život, den y noc

Velikou tvou hlásý moc.

Ještě víc tě zvelebuje

Člověk, hlavní dílo tvé,

Jenž zde pánem země sluje,

V nebi najde štěstí své,

Ducha jeho dary krásné

Převyšují slunce jasné,

Na široké zemi nic

Není, než on, slavné víc.

Věcy podstatu on stíhá,

Celé tvorstvo prohlédá,

K knize boží směle číhá,

Čta, cest božích ohlédá,

Dělí, spojuje a mění

Formu, věc též, kterou cení,

Nalézá a zlepšuje

Kunštem, co mu chybuje.

Zemský život nezmezuje

Jeho k dokonalosti

Běhu, vždy výš vyletuje

K nebi se vší vážností.

Jak strom u tekuté řeky

Po všecky duch růst má věky,

Ve všeliké známosti,

Z zvláštní boží milosti.

Rcete, lidé, kdo vás řídí

Na té cestě vysoké,

Kdo vám jeví, když je vidí,

Bludů cesty široké,

Kdo vás světlem osvěcuje

Umění, kdo potěšuje,

Kdo dá mysli pokoje,

Kdo ji strojí do boje.

Kdo boj vede s nepravostí,

Na trůně kdo tresce hřích,

Přátely mdlé sylí ctností,

Když z nich strojí zlostní smích?

V pravdy chrám kdo směle jede,

Národy k ní celé vede,

Pravdu, ctnost kdo v krajině

Šíří v městě, dědině?

Vizte, tam hle v poutech sedí,

Tu se hladem sužuje,

Prchá – retovat se hledí,

Tam se kladbou morduje;

Polityka, jenž tu klame,

Křídla ducha jeho láme,

Závist, blud ho otáčí,

Odolati nestačí.

Mzda tvá nevděk jest a hana

Važný, lidský příteli,

Ještos od života rána

Držel s pravdy ctiteli,

V poledni se neraduješ,

Vděčně jí ho obětuješ,

Až jsa pravdou osloněn,

Duch tvůj k nebi letí jen.

Málo to tě zarmucuje,

Nechceš zysku mrzkého,

Víc, než zlato odměňuje

Svědomí mzda čistého.

Totě nadevšecko zboží,

Když se bližních štěstí množí,

Jakáť plnost radosti,

Stírat slzy žalosti.

Teď již hledíš s usmíváním

Na velikých nádhernost,

Nechceš, přenásledováním

By Bůh trestal nevěrnost,

Živ jsy nad ně povýšený,

V světě duchův oslavený,

Lepší dary zvěstuje

Než rek, který morduje.

Při mdlém blesku lampy v nocy

Psávals neznám, v samotě;

Žádná rozumu se mocy

Nemůž vrovnat v pravotě,

Kdyžs ty v moudrých, krotkých slovích

K srdcy mluvil, v opravdových,

Po světě tisk zvěstoval,

Cos ty moudře spisoval.

Než těm běda, jenž ctnost cení,

Jenž moc ducha zlehčují,

K hanbě svého pokolení

Za zysk bludy spisují,

Nevinu ctnou kazý jedem,

Vábí k hříchům řeči medem,

Kteří strojí z pravdy smích,

Tropí rozbroj, množí hřích.