Špitál.

V té síni těžký vzduch v dnech mlžné zimy

i dnes při žhavém letním úpalu;

na ložích muži zívají rty mdlými

neb zahaleni plášti šedavými

se plíží chvějně šerem špitálu.

Kdes z rukou slabých karty dopadají,

dva dělníci v ně hrají na lůžku;

dva starci vzpomínky si povídají

a jiní teskně dlouhou chvíli mají

tisknouce hlavu v režnou podušku...

A venku slunce kruh pln záře, plesu

nad domy stojí v jasném úpalu,

jak z chmurných čtvrtí lákal by v dech lesů,

kdes v chladu sednout na koberec vřesu,

pryč z města – obrovského špitálu!