SPLEEN.

Co činit? – Nuda. Večer níží

se na ulice blátivé,

mou síní stínů sbor se plíží,

postavy spité, klátivé.

A síň má, ta je rakev velká,

v níž nadějí mých pohřben tlum,

víc jediná již píseň nelká

z mé choré hrudi k nebesům.

Co činit? Mám snad verše čísti,

v nichž moderních je nerves jed?

Ty mými nervy stále svistí

a srdce otravný je květ.

Mám s Baudelairem tu noc prošílet

neb při Chopina hudbě lkát,

slavíky cítím v srdci kvílet,

a místo mozku hvězdy plát.

Neb v novou lásku snad se vrhat

a ssát na ňadrech vnadných žen?

Mně nemožno již víc se strhat,

tím žárem mozek roztaven...

Těch vizte řadu podobizen,

těm ženám do klína on vtek;

z plamenů lásky velkých tryzen

jen popel jest můj ostatek...

Co činit? – Luny prs se chýlí

ke rtům žíznivých básníků,

jimž duší ve větvích v ráz kvílí

sbor pobloudilých slavíků.

Mám pobožnou snad báseň stlouci,

by směl mne chválit kritik spád?...

To raděj v duše své kraj mroucí

já půjdu noc tu prozoufat!