SPLEEN

Na zpustlý hřbitov

déšť únavně, ospale kane.

Tisy se lesknou –

jak matčin pláč ztlumeně šumí

k sinému nebi.

V mdlé lebi se myšlenky hemží,

směsice červů.

Chlad hrobový rozpíná náruč

zásvětné lásky. –

Jsem hrobka, již otevřel průvan

do trudné noci.