SPLYNUTÍ DUŠÍ.

Je jaro zas, svět jeden jas,

a vůně plují v naši síň

tak měkce kolem nás.

Ten domek náš. Tak diskretní

ve květech stulen. V bájích tu

dvě duše sní.

Má ženo, ženo oddaná,

to vše jsem stvořil pro tebe,

ty duše má.

A ty’s se bála se mnou žít...

Teď nebojíš se více již

v tu chýš mou jít?

Mně život sen, a snem mi žít!

V té malé síni, v květech, snech

chceš mojí být?