SPOČINUTÍ BOLESTI.

Tvá bolest je i mojí bolestí,

a proto odpočiň zas u mně chvíli.

Chci od všeho co raní, odvésti

tvůj plamen duše rozžhavělý, bílý.

Tvá bolest vstává z mého srdce dnes

jak z dávno navštěvovaného lože.

Nechť přijde zas, ji uchlácholím, věz,

a uspím ji v svém srdci zas, můj bože.

Umdlena bude, jak by prošla svět,

v němž vše, co štěstí nenajde, se rodí.

Ulehne mlčky, usměje se hned

a usne, jak když do vody ji hodí.