Spokojenost.

Jak krásně v světě živ může býti,

Kdož štěstí sám sy nezmaří,

A z bytnosti své vždy radost píti,

Již od Boha sy danou zří.

Jak vše co žije,

Zde radost čije

Z tak velké lásky v každý čas,

Jak krásně v světě živ může býti,

Kdož Stvořitele slyší hlas.

Bůh stvořil vše to, co země plodí,

Y zvířat množství veliké,

A všecky věcy, jenž se ti hodí,

Dal ku potřebě všeliké,

Onť při řízení

Měl také zření,

Že k celosti nic nechybí,

Bůh stvořil vše to, co země plodí,

Bůh stvořil svět všem přelibý.

Kdo život vede vždy se vší ctností,

Dle zákona, jímž chce být ctěn;

Kdo přičiní se s tou bedlivostí,

By potřebnost měl každý den,

Kdo v živobytí

Svým stavem cýtí

Se spokojena býti dost,

Kdo život vede vždy sevší ctností,

Ten požívá zde blaženost.

Když tvorcy svému hned v ranní době

Vždy za posylu děkuješ,

A na dobrotu, jíž vše dal tobě,

V čas žádný nepochybuješ,

Tak požehnání

Vždy na konání

Tvé hojně s nebe bude dštít,

Když tvorce svého hned v ranní době,

Též večer hledíš z darů ctít.

Když ctíš své bližní pro Boha svého,

Když za bratří své je vždy máš,

A činíš jim, co je prospěšného,

Že jim z jích nouze pomáháš,

Když muži ctnému

Y nepravému

Vše soužení rád odstraníš,

Když ctíš své bližní pro Boha svého,

Tak vůli jeho vyplníš.

Pak povolá nás z té země milé,

Své sluhy po té časnosti,

By každý, kdož chtěl, tam dosáh cyle,

Jímž šťastní budem v věčnosti.

Kde Boha věčně

Vždy chválit vděčně,

Též budem znát y tajnosti;

Pak svolá všecky s té země milé

Nás do nebeské radosti.