Spokojenost mysli.

Dcero božská! – sílo smrtelníků,

Blahá mysli spokojenosti!

Tobě víří tisícero díků

Z povděčného srdce hlubokosti.

Šťastný ten, kdo s sebou spokojený,

V tichém klidu žije na zemi!

Jeho život jesti přeblažený,

On zde kráčí mezi růžemi.

Co mu do světa i jeho těku?

On si vlastním v srdci stvořil svět;

Čisté vědomí podá mu léku,

Oprchá-li žití jeho květ.

Cenať pravá založena v ctnosti,

Zlato, sláva před ní mizí v nic;

Ctnostný s plamennou pne toužebností

Věčné slávě ruce vstříc.

Jemu na pozemské pouti kynou

Rozmanité, čisté radosti;

Chvíle jeho jako snové plynou,

Bez zármutku, v tiché blahosti.

Neb jaký cíl žití pozemského

Pán vykázal milostivě nám? –

„Bažte po ctnosti – jsou slova jeho –

A tam blaho věčné bude vám!“

Nechť se tedy srotí osudové

Nademnou co mračna hrozící;

Nedbám – ty-li rámě liliové

Mně podáš ve zkáze bouřící.

O přispějž mi v hrůzonosném boji,

Buď mým štítem, blahotvorkyně!

A pak uveď ducha k světla zdroji,

Když se sprostí v smrti hodině.