Spokojenost.

V slávě nechť jest, kdož jí chce, mne pokoje sladkost

blaží: pouhý blesk slunéčkem nemůže slout.

Kdokoli v důstojnosti jest postaven, toho že všickni

znají, zkušenost dí – sám sebe nejméně zná.

Mnohým zpomáhá a velmi je potěší ouřad;

může-li ouřad však šlechtiti nehodného?

Radost některý má, vida před sebou dvořana křepčit.

Ubohý! fantů dost nalezne – uplacením.

Jiný k dosažení cti, slávy a hodnosti na čas

myslí na prostředky později bolestivé.

Kdo se dostal v stav, aby pokoje nalezal v sobě,

řekněte: cizím proč hleděl by otrokem být?

Moudrému netřeba víc, než čeho si opatřil v srdci;

sobě-li sám jest dost, čeho mu zapotřebí?? –

V slávě nechť jest, kdož jí chce, mne pokoje sladkost

blaží: nebývá slunéčkem zablesknutí.