Spokojenost.

Což ti příteli blesk stříbra a zlata a

Divů prospěje zbor bohaté Indye,

Jestli spokojnost drahá

Na ně nelije sladkosti?

V lůnu rozkoše byťs Bohem se hlásaje

Lásky lahody pil, byť se ti klaněli

Národové, a sláva

Oltář vítězy zklenula;

Štěstí uplyne v dým hrdému mládency,

Jak se vyskytne mrak hltavé chtivosti,

Srdce strne, a pouta

Sepnou na věky otroka.

Nevytrhne tě z nich jasného Herkula

Sýla, nesvede zpěv Orfea Božského;

Leť co Dedalus větrem,

Vstup y v moudrosti hlubiny,

Rozkaž rozumem svým nebi a zemi a

Tvoru každému řád, pustiny v ráje y

Bídy v rozkoše proměň!

V chrámě moudrosti vzdychati,

V spolku přítele, a spanilé milenky

Budeš hledati své ztracené blahosti,

Sny se mořiti, až květ

Švarné uvadne mladosti.

Dokud na tebe máj krásného věku se

Směje, k radosti krev, k radosti nebe y

Země milého budí;

Chodě v zahradě růžemi

Z krásy pramene pí nevinné rozkoše,

V spokojnosti sy slaď hodiny života

Spěšné, nedbaje páry

Marné slávy a věčnosti.