Spokojenost.

Nač jen stále „Ach a Běda!“

Z těsných prsou vysílati?

Nač jen stále na ten osud,

Na ten trpký žalovati?

Nač jen stále slze ronit?

Nač o ideálech sníti?

Můžeš, když máš vůli pevnou,

Šťastným, velmi šťastným býti!

Jestli ublížil ti někdo,

Ty můj Bože! nuž co více?

Léto ještě neudělá,

Věř mi, jedna vlašťovice.

A když jeden tvou chce zkázu,

Najdeš více dobrých lidí,

Kteří opět milují tě

A nepravost nenávidí.

Anděle nehledej tamo,

Kde jen lidé přebývají.

Z lidí nečiň hned si ďábly,

Když je vášně ovládají.

Měj jen v srdci více lásky,

Pravou víru, pevné chtění,

A když trápení máš velké,

Bůh a čas to všecko změní.

Jsi-li chudý, nenaříkej!

Bůh je bohat, může dáti.

Pracuješ-li usilovně,

Zpívej při tom, čas se zkrátí.

Zanech tedy naříkání,

Vždyť jsi stvořen k blaženosti!

Svědomí jen měj vždy čisté,

Pak žít můžeš v spokojnosti.