Spokojenost.

Pryč ode mne, starost černá!

Buď daleko od mých prs!

Cžistá radost, buď mi věrná!

Máš v mém srdcy pevný tvrz.

Chcy tvé užit sladkosti

Dle rozkazů moudrosti.

Vždy se jaro na mne směje

S celou spanilostí svou.

Živá krev mne v žílách hřeje,

Ty k radosti hebké sou.

Cžerná starost tíhni dál,

Sycbych na tě přísnějc lál.

Kohokoliv ty obstoupíš

Mračnem své mrzutosti,

Dozajista ho obloupíš.

Nemá víc srdnatosti

K veselosti a smíchu,

Zežírá se potíchu.

Bláznů vidím dost tak bídných,

Bledne jim tvář hubená,

Hrozný jest vzhled těch nevlídných,

Duše k smíchu studená,

Cýle svého neznají;

Neb radosti nemají.

Žádná žádost mne nezmate,

Bych se jí do služby dal;

Nechcy míti panství zlaté,

Nimž rozkoše bych hledal.

V jejich patách nechycen

Lehce bývám nasycen.

Místo bytu stkvostnějšího

Mne jen těší přátelství,

A šust větru levnějšího;

To mne chutně občerství;

Mezy kvítky na drnu,

Tu jsem jako na trůnu.

Hledím na svět a oplývám

Všemi jeho sladkostmi,

Když vesele sobě zpívám

Zhrdna všemi hořkostmi,

Kteréž s prachem lítají,

A mně se namítají.

Bláznům nezávidím statku;

Tak v tichosti rád živ jsem,

A necýtím toho zmatku,

Kterýmž mnohé stiská zem.

Však nemusým být hojen,

Neboť já jsem spokojen.