Spokojený zahradník.

Nechci nic v světě víc,

Nežli svou zahrádku,

Více ji miluji,

Nežli na sta hrádků.

Z jara, když slunce již

Ráno plane skvěle,

V zahradu kopat jdu,

Cítě sílu v těle.

Půdu sám dělívám

V záhonky uzounké,

Dělaje u kraje

Stezičky mělounké.

Na to vše sází se,

Kde co růsti může;

Tady je lilie,

A tam zase růže.

U plotu tichotu

Volí konvalinka,

Vedlé ní jaře ční

Modrá violinka.

Své milé spanilé

Když pak dám kytinku,

Dá mi hned jako med

Slaďounkou hubinku.

Proto nic nechci víc,

Nežli svou zahrádku,

Proto ji miluji,

Víc než sta hrádků.