Společenské. (V.)

Hoši, má-li z vás kdo děvu,

Nechať vstane, já jí v zpěvu

Na zdraví teď budu pít,

Že až k ní to bude znít!

Mám já děvče, čilé, věrné,

Oči má jak trnky černé,

Láskou chvěje se jí ret –

Nuž jí vstaňte připíjet!

Sláva jí – sláva jí!

Sláva všem, jenž milují!

Sláva jí – sláva jí!

Sláva všem, jenž milují!

Štěstí – radost, blaho kvete

V objímání u děvčete;

Miluj tedy, kdo máš cit,

Kdo chceš světa použit!

Laskaví jsme mládencové,

Slušno dívkám úctu vzdát;

A však též co vojínové

Vstaňte! vůdcům slávu přát!

Máme vůdce udatného,

Ontě přítel – otec náš;

Chop se každý žbánku svého,

Kdo jej slušně v úctě máš!

Sláva mu – sláva mu,

Vůdci ..... našemu!

Sláva mu – sláva mu,

Vůdci .... našemu!

Vítězství nám tamo svítí,

Kde vel jeho slyšet hřmíti;

Vzdej mu každý slávu – čest,

Sláva tam je, kde on jest! –

Pro vlast, bratří, bojujeme,

Ona vším má býti nám,

Matinkou ji dobrou zveme,

Mír buď jejím krajinám!

Matka vlast nás porodila,

Práva její zastávat;

Komu tedy jesti milá –

Vstaň! své matce slávu přát!

Sláva jí – sláva jí!

A kdož za ni bojují!

Sláva jí – sláva jí!

A kdož za ni bojují!

Vlast, jenž nám všem matkou sluje,

Nech se námi oslavuje;

Nešetř nikdo sílu svou,

Zvelebit vlast milenou!

Sláva jí – sláva jí!

Sláva všem, jenž bojují!

Sláva jí – sláva jí!

Sláva všem, jenž bojují!