SPOLEČNÁ BOLEST

To jenom v cizích verších oceníme,

co sami žili jsme a trpěli,

o hloubce těch jen bolů nejlíp víme,

jež k našim srdcím dýkou zajely.

Těch pěvců hlasy vzbudí v naší duši

buď jásavou či hořkou ozvěnu,

kteří měli, jak mysl naše tuší,

nad týmiž žaly hlavu skloněnu.

K jich veršům jen tě společný žal pudí,

jak večer v lese, když se sešeří,

k hřbitovu cos nás žene, touha v hrudi,

jít nadýchat se doušky mateří.