Společný hrob horníků.

Ani kámen, ani prosté kvílí

nezdobí místo, kde ztich váš sten,

kde křivdou víc krev nemusí vříti,

v němž dřímete blahý, věčný sen.

Váš hrob pustý. V srdcích dělných ale

pevně kotví vaše památka

a volá k odvetě neustále:

Lhůta k dalším poutům buď krátká.

Ta krev, která pokropila uhlí,

ten pot, jenž po skráních stékal vám

až do chvíle, kdy vás dali v truhly –

žalují na vyděračů klam.

Spěte klidně. Bezpráví, jež věky

padalo na bedra otroků,

větří vzdor jich – a přes divé vzteky

klesne v prach po prvním útoku.