Spor o třínož ký, Thalesu, Biasu

Spor o třínož ký, Thalesu, Biasu

zda sluší spíše, exposice chvála

ať spíše přítomné či jiné pálá.

Jde o charé kés oraculum k žasu?!

Či Apollo Isménský zlato žádá

si krbu sibylly, na Cósu nalezené?

Putuj si třínož; srdce spokojené

saisony aquisící do Miletu

ni Théb ku aktu zasvěcení spěti

nemní, ó daedalské podniku děti

a léta vězte. Sculpteur Bathicles

nás nespije ni neomráčí v vznětu,

čím gobelet, neb bližší hosty v dnes

máme, sám Croesa třínož brak nám tretu.

Proč Epimenides ves pocty odmítaje

athénských na Crétu se uchyluje,

jí přednost dává, div jej přitahuje

labyrinthu, vděk Mína domu taje.

A metropole naše důvod hádá,

proč reputaci host pstrý v ni spíš skládá,

což dogma v absurdnost se zdá být v soud,

však bastard nepopře, děcko ni bloud.

Mnil Mínos, Diespitra synem sám

že, v caméru se uchyloval v klam

zdání, rok devátý vždy zmíral v věštný plam,

pak ferule, jež dictoval mu zjevně

prý Crónos, množství vzdával v roznět pevně,

stroj, sluha vůle jeho, obecnosti

tož zákony, Zaleuca nepředčí ať v hře

či illuse či zbožné důvěře.

Vás neinspirovala Egerie

nympha, ó páni, a rafinerie v dosti

zřít všude. Však nuance vyčítati

na prstech, látkou pieçy zda v tróp

jež holý introdukt je k ladu pstrosti

exposice. Tož slibu víru vzdáti

zde přejme pověsti bez slov v déšť z mdlob.

Ó léta carneval, sabaoth, den

ves požitku a zvědy studia plen.

Však shodným-li mníš v vzruch být z harmonie

z publica, které lační po dívání,

vem sametovou masku zájmu v plání

a vmis se v bacchanale množství maní.

Plášť milosrdí nevlá nikde rady,

píď, vstoupíš kam, dóm krásy blýská všady.