Spoutaní.

Nikdy, nikdy! zní to krutě

v tužeb lidských marné trudy,

jako na rakev když dutě

dopadají těžké hrudy...

Světem vzdech a beznaděje

Nikdy, nikdy! trpce kvílí,

ňadry hrůzná bouře chvěje,

duší bol – až někdy zšílí!

Pustou nocí v temnot bludu

lidé bez cíle dál kráčí, –

Nikdy, nikdy! lká pln trudu

Osud jich a oni pláčí...

Svobody zříš úsvit pláti?

Neuvykej tomu štěstí –

vězně nový bol tě schvátí:

Nikdy! pouta pozachřestí...