SPOUTÁNI.

Ach, spoutáni! Pro život celý,

již od prvního setkání,

ty vzdechy, nářky v sny nám zněly –

jsme spoutáni!

Vlas černý jako havraní,

rty, jež se touhou rozechvěly,

a víčka, jimž jest do spaní.

Slyšíš to temné cinkání?

To pouta! Srdcí tluk to vřelý,

jen k sobě blíž, ať vyhnáni

jsme z Ráje! – My se rádi měli,

nechť spoutáni!