Spoutaný Amor.

By Jaroslav Vrchlický

Ten že je spoutaný? To věru nevěřím!

Dva právě milenci šli hvozdu zášeřím

a motýlů dvou let jim nad hlavou se nes’;

dva ptáci zpívali, až rozlehal se les!

Ty růže, jimiž spjat, mu clonou byly,

zkad ještě lépe po vesmíru střílí.