Spravedlnost.

Hle, zavřelo se hřmějíc rudé moře

a faraón jak slunce v bezdno kles’,

a jeho voj jak hrdých palem les,

i zlaté jeho vozy, bílé oře,

vše utonulo při krvavé zoře,

a s Israelem jásá divý ples,

že podrobený vítězem jest ’sléz,

že skončeno to staré, dlouhé hoře!

Tu zasáhli též andělové v strunu;

však bouř zadula od božího trůnu,

a velký hlas jim kázal mlčení:

„Kdo odváží se o radosti pěti“ –

tak tázal bůh se v bouře dunění,

„když na dně mořském leží moje děti?“