Sprostému vojáku sláva!

O vysocích nezpívám dnes

Vůdcích voje Rakouského,

Jevím světu Slovanskému

Skutky vojína nízkého;

Také vojín stupňů nízkých

Mužností se oslavuje,

V bitvách také sprosty voják

Vavřínem se ověnčuje.

Především vám obraz jevím

Hrdinského bojovníka,

Jenž na krvavém bojišti

Slávou ozářen vyniká:

U Czegleda Schederovi

Nohu vzala koule z děla –

Hroznou bolest překonala

Jeho duše silná, smělá.

Teprva když dokonán boj,

Zvolal: „S koně mi pomozte,

Abych tiše umřít mohl,

Na zem, bratři, mě položte;

Na koni jsem zůstal sedět,

Ač mi koule vzala nohu –

Povinnost svou vyplnil jsem –

Teď se odporoučím Bohu!“ – –

Nad bojištěm zkrváceným

Oblak s oblakem se honí –

Udatnému bojovníku

Střelba umíráčkem zvoní –

Leží jinoch na smrt zbitý –

Hej! Hej! –

Obličej má mlhou krytý –

Hej! Hej! – –

Oblak s oblakem se honí –

Jiné obrazy se jeví –

Jiné kraje – jiné bitvy –

Nové hroby – nové zpěvy. –

„Beze strachu – beze bázně,

Jak se na vojáky patří –

Vedle nás ač bratr klesá –

K předu postupujme bratří!“

Ejhle voják Bodnařinák

Za sedláka se oblekl,

Z dědiny vzal bídné koně

A na pole rádlo vlekl;

Blíží se k Maďarským strážím,

Až k samému jejich voji,

Aby poznal, kde Maďarská

Nejhlavnější síla stojí.

Shrbena jsou jeho záda –

Ale jeho mračné oči

Jako tmaví sokolové

Bystře po kraji se točí.

Přikročil Maďarský hejtman:

„O císařském voji co víš?

Viset budeš na tom stromě,

Pakli lživé slovo povíš!“ –

– „Ach já, pane kapitane,

Netoužím po také výšce,

Při zemi jen se mi líbí,

Jak nebohé polní myšce.

Viděl jsem sic mnohé věci –

Vypravovat umím málo –

Co jsem viděl – a co vidím –

Jakoby se mi jen zdálo.“ –

A teď počal vypravovat,

Co ví o císařském voji –

Kde pod jednookým Šlikem

Jeho hlavní síla stojí; –

Avšak jinak popisoval,

Nežli to byl viděl v skutku –

Pozdě – že to lichá zpráva –

Poznal Maďar k svému smutku.

Slunce klesalo již k spánku,

Vystupoval měsíc bledý –

Po krajinách Podtatranských

Rozšiřoval se stín šedý –

Houštěmi se krade zpátky

Vojín ke Šlikovu voji,

Aby zpravil generála,

Kde Maďarské sbory stojí.

Na to smělý Bodnařinák

Vede vojsko ještě v noci –

I přepadnut Maďar klesá –

Musí couvat mermomocí;

Převlečen už Bodnařinák

Není klamně za sedláka –

Místo biče pušku nese,

Jak se sluší na vojáka.

Ještě po smrti byl Hentzi

Terezinským poctěn řádem –

S ním vojínů chrabrých na sta

Pohřbeno Budínským hradem;

Jednoho jen slaviti chci

Dělostřelce tam padlého –

Vedle Hentzi’ho buď skvěle

Zapsáno i jméno jeho.

Bašty byly rozbořeny –

Vedral se už voj Maďarský –

Odporoval přeudatně,

Avšak marně voj císařský;

Tu je hukot a volání –

Muže s mužem bojování –

Na seč lítou hrůzy plnou

Smrt své temné roucho sklání.

Již jest klesnul Hentzi slavný –

Již vyletěl Alnoch s minou –

Již praporci trojbarevní

Vítězoslavně s bašt kynou:

Jediný jen dělostřelec

Ještě odporuje s dělem –

Kolem něho padli bratři –

On vytrval v boji smělém.

Avšak marné vzdorování –

Kartáčemi nabil dělo

Naposled! – – – a nyní staví

Před dělo své vlastní tělo –

Zapálil – – i mrtev leží

Vlastní ranou poražený –

Hubánek – ten český střelec

Na věky jest oslavený! –

To jest jenom trojlist z knihy

O slávě sprostých vojínů –

Kolik jich však zasluhuje

Přijít na světlo ze stínu? –

Ze zámku i z chýše – stejně

Sahá ruka po vavřínu –

Ze zámku i z chýše srdce

Umí umřít pro otčinu!