SPUSTLÝ MLÝN V HORÁCH

V olšin a habrů odvěký stín

na pustém svahu klepával mlýn.

Neklepá více, v rozvalech sní,

pouhá jen troska v mraků spěch ční.

Zborcené kolo, místo vln stín

honí se v trouchni, kde roste blín.

Mleček tu zněly pokřik a smích,

poslední ohlas ozvěny ztich’.

Říkali, tady ďáblův jest mlýn,

na střeše leží věčný mu stín.

Stárkem prý čert byl, duše v mzdu shráb’

v pomluvách, v klevetech dědků i bab.

Mlynáře v posled s mlynářkou vzal,

stavení zpustlo v úbočí skal.

Mrtvo kol, ticho, němý skal klín,

v olších a habrech čertův tlí mlýn.