SRBSKÁ HÁDANKA.

Aj, vy větry, vy větrové bujní!

Odekud že ten šepot nesete,

Šepot jemný, co slova milosti?

Od Dunaje ten šepot zavívá;

Podlé řeky roste mladý javor,

Pod javorem hustá tráva roste,

A na trávě mládenec rozhoštěn,

Se svou dívkou, se svou krasavicí.

„Ha ty dobrý june, můj živote!

Pověz ty mně, co hoří bez ohně?

Co bez ohně hoří, co letí bez křídel?

Bez křídel co lítá, co neslze pláče?“

A když mládenec rozváží slova,

Odpovídá dívce modrooké:

„Ha ty děvo, – mladá duše moje!

Bez ohně hoří jenom slunéčko;

Bez křídel černé letá si mračno,

A bez mutné slzy pláče labuť,

Bílá labuť po jezeru modrém!“

A když děva ta slova uslyší,

Odpovídá mládenci rusému:

„Ani to není jasné slunečko,

Ani mračno, ni mladá to labuť

Ale věru! je to srdce moje.“

Rozkošem zapleše junoch mladý

Mladý junoch pod javorem hustým:

„Anoť to je tvé upřímné srdce,

Nechať pro mne zahoří bez ohně;

Ať letí bez křídel ono za mnou,

Když lesy porostou mezi náma;

A když přijda, tebe líbat budu,

Ať radostí pláče srdce tvoje!“