Srbsko.

Že tedy zhynulo? Konec že všeho?

Nevěřím! Slyším jen hlas srdce svého.

Srdce mé krvácí, nezoufá ale.

Nechať hrom burácí, slyším je stále,

modlitbu z dětství jak říká si zticha –

matky mé naivní víra z ní dýchá:

Mučen a křižován, vysmíván luzou,

zemřel a celý svět ustrnul hrůzou.

Slunce se zatmělo, země se chvěla,

v chrámu se roztrhla opona celá.

Tak bylo splněno, co bylo psáno...

Musilo přijít však nedělní ráno,

odvalen kámen a v celé své slávě

z mrtvých vstal Kristus, jak psáno právě.