SRDCE

Zpod závějí, kde vše je pochováno

pod zradou, klamem, ziskem, ctižádostí,

na poli zloby, kruté útočnosti,

zpod závějí, až vyjde nové ráno

a z prahu šera zahledí se do dne,

ať někdo z chladu lidské srdce zvedne!

Ať nese je, jak monstranci kněz nosí,

netečným davem, výsměšnými zraky

jak ten, jenž úkolem se nehonosí,

a přece ještě věří na zázraky.

A přece věří, zázraky se dějí,

je pěkné lidské lásky ještě dosti

pod zradou, klamem, ziskem, ctižádostí,

jen třeba zvedat srdce ze závějí

a křísit je, by láskou zas se chvělo,

a v lidech aby lidství neumřelo!