Srdce Ježíšovo.

Ty trny, jež Tvé Srdce Božské vroubí,

můj hříšný splétal prst,

že zaryly se v svaté jeho hloubi

a rubín pad’ v mou hrst;

Tu ránu, jíž Tvé Srdce Božské puká,

to jabko granátu,

má hříšná, Kriste, otevřela ruka

v šílenství záchvatu;

Ten kříž, jejž Tvoje Srdce Božské nese,

já odepřel jsem nést,

jak Šimon, který nucen ustrne se

nad bolem Tvojich cest;

Ten plamen, jenž Tvé Srdce Božské zžíhá,

já rozňal vinou svou,

mráz nevděku a velké viny tíha

mé chladné Srdce rvou.

Kéž trny Tvé mi v lásky růže vzplanou,

a v očistu Tvůj kříž,

a rána Tvá mě k Tobě vede branou,

a plamen k Tobě blíž!