Srdce lidské.

By Vojtěch Lešetický

Oj což je to srdce lidské

Divné, divné osudí,

Vezmi cit mu nebem plný,

Vše se mu hned zostudí.

Prázdné srdce, beze citu,

Život žádný nežije;

Pak-li ono déle pusto,

V sta se třepů rozbije.

Oj mé srdce prázdno není,

Cit v něm bujně vlnívá,

A sluníčka jasný blesk se

V těchto vlnkách třpytívá.

Zaduj, větře, do té vlnky

Z křídel mého Anděla,

Aby libozvukých písní

Jasné perly házela.