Srdce mi plápolá, zrak do kraje hroužím,

Srdce mi plápolá, zrak do kraje hroužím,

nedočkavě chvíle počítám,

schromeným křídlem dolem se ploužím,

zas jásavě k oblakům zalétám –

já toužím!

Přijde už? srdce se ptá,

v daleku strom větrem mi kývá

a nad lesem mraků mátoha křivá

perutě negace rozpíná.

Usíná tužba a jak stádo kněží

tichošlápků v podsvětí mizí,

myšlénka divá za myšlénkou běží.

Bezděky v šílené, dusné padám jarmo

hypothes, visí.

Já toužím dál a darmo.