SRDCE NÁRODA.
Tisícletým tepotem biji,
tisícletým životem žiji,
nic mne nezabilo, z krve potopy
jsem promluvilo do osudu.
Bylo jsem kdysi srdcem Evropy
a zase jím budu.
Utrpením, jež konce nemělo,
jsem trpělo,
a ty, jehož nepřítel pravdy neopil,
poslouchej, abys pochopil.
Z ňader bílého boha v jitřní světlo
jako bílý holoubek jsem vzlétlo,
mé zítřky v jasné dálce modravé
nebyly hroby krvavé.
Nejvyšší lidství jak posvátné heslo
a právo k němu, k duší obrodě
jsem v sobě neslo
tužbou po lidské svobodě.
Bratrsky hovoříc s věcmi všemi
pluh dalo jsem zemi,
by rajsky byla kvetoucí,
svět zkrásnit prací má vůle
a snaha horoucí.
Tiché jsem stavělo úle
pod lipovým květem vonným sladce
do kruciát vražedného panstva.
Vzrostlo jsem nejvýš ze Slovanstva
v nejedné pohorské chatce
i za vichřice lednové.
Ó, bloude, nerozuměls mému slovu,
měls lázně pro ně ohňové
a pro svou vládu mstících kovů
vždy nabroušené břity
a jezuity.
Od boží pravdy v odpadlictví
nepoznals, co je lidství.
Já věrno z hrudi mučedníků
jsem do dědiců vešlo s důvěrou,
že kdysi celé vlasti k díku
vítězné vavříny své seberou.
Tak z chvíle zoufalosti temné
má síla zrodila se ze mne,
jež ničeho se neleká
pro právo člověka.
Z tisíce srdcí stejných se mnou v tepu
na povýšeném rozkvetl nám štěpu
v konečný zápas lítý
květ reality.
Já to bylo, jež nezmdlévajíc planě
jsem v jedno semklo věrných dlaně
a bratrství paží pro společné dílo
v bratrství srdcí proměnilo.
Přes hory a přes moře
po všem světa prostoře
já to bylo,
jež jsem zvítězilo.
A já tvůj stavím dům
nad špatné evangelium,
že vše jest síla s pychem dravým,
ne, vše jest láska, tobě pravím.
A nemáš-li mne v sobě, občane,
této chvíle želané,
a nebiju-li do tvých žil,
jsi mrtev dříve, než ses narodil.
Zemru-li v tobě, na skále jsi sémě,
a v tobě zemře moje země.
Nepřítel vezme ji, věc truchlivou,
a sebou oživí ji neživou.
Potácíš-li se v bouří závanu
jak třtina se strany na stranu,
zbělejí v poušti tvoje kosti
ke kletbě budoucnosti.
Však, bratře, věz,
co tobě pravím silno dnes:
Tisícletým tepotem biji,
tisícletým životem žiji,
nic mne nezabilo, z krve potopy
jsem promluvilo do osudu,
bylo jsem kdysi srdcem Evropy
a zase jím duchem pravdy budu.