Srdce Páně.

Srdce Páně – velechrám to svatý,

na něm stkví se v záři kříže znak;

k němu zírá s touhou nivý zrak,

k němu duch se vznáší láskou vzňatý.

Jak mne vítá chrámu toho brána!

Z ní se proudí rajská oblaha,

duší zpráhlých rodná ovlaha,

s nebes výšin v zemské luhy slána.

Než jak píti nebeské ty toky?

Kterak vejdu v lásky Boží stan?

Náspem trnovým jsa obehnán

zastavuje mdlého chodce kroky.

Kříž já vezmu, svaté víry berlu,

naděje též jasné oruží;

síla matná se mi otuží,

uschovám-li v srdci lásky perlu.

Láska svatá žhoucím plamem sálá,

ničí trnité ty ohrady,

mění hloží v rajské zahrady,

jimiž Boží rozléhá se chvála.

Již mne netěší ty zemské pláně,

dále kráčím v touze plamenné,

a již u smírného stanu pramene –

ó jak milo v božském Srdci Páně! –