Srdce.

Známť jakéhosi strážce,

Ten ve dne v noci bdí,

Bedlivě povždy zírá,

Když všechno jiné spí.

Ve svojí dílně klepá

Ten strážník den i noc,

Ač velmi malý jesti,

Velkou přec jeví moc.

Vždy stejným taktem klepá,

Když nerušíš mu mír.

Když hněv tě však uchvátí,

V něm též je strašný vír.

Však brzy zas se ztiší

A krotí mysl tvou,

A radostněji klepá,

Zvítěziv mocí svou.

Když chuďas se ti blíží

Skloněný starobou,

Tu temně, bolně klepá,

Až pohne lítost tvou;

A děsně, bouřně bije,

Když přikročuje hřích,

Jenž jako had se plouží,

Slídě po obětích.

Blaze, když napomíná

Klepáním strážník svým,

Než běda! stokrát běda!

Zchvácen’s-li sokem zlým.

On věrným soudcem jesti,

On strážníkem tvých stop,

On až přestane žíti,

Ty klesneš v chladný hrob.