SRDCE.

Za horami jiné hory,

obzory jdou za obzory,

jedno slunce různým časem

svítí na ně stejným jasem.

Za věky se věky šinou,

rody jdou, jak rody hynou,

hlubší snahy, vyšší cíle

v bořící a tvorné síle.

Každým věkem o krok dále;

jen to lidské srdce stále

v slasti bolu, klidu, zmatku

bije jako na počátku.

Přes pochyb a vášní spory

tuší v dálkách za obzory

břehy země zaslíbené

a k nim duhu smíru klene.