Srdce

Nepoučené srdce poutník jest,

jenž za kloboukem čerstvé kytky má,

a podle slunce jde a podle hvězd

a cestou zpívá si i rozjímá.

Jde cesta vřavou trhů, tančíren,

i básníků a vědců samotou,

jde mraveništi lidí, hlukem tavíren,

měst rozmařilostí, vsí lakotou.

Neb kolikrát naň bylo líčeno,

má tolik ran a stop, když uniklo,

by na svobodě po svém vykřiklo.

A ví, že smrtí neuničeno,

až vstoupí v ticho věčné, záhadné.

A v ranách květ že nikdy nesvadne.