SRDCE.

Na srdci nám dlouho neležívá sníh.

Na srdci nám slunce dlouho neprodlévá.

Svadlým listím v nocích podzimních

nechřestívá dlouho jeho réva.

V plamenech a v chladech svých se tráví.

Zralé tíží svou chce spadnout v květ a trávy.

Soumrak na něm stín svůj zanechal,

noc svých temnot hvězdy promodrává.

Jarních ledů na něm tají tříště.

Nikdy nemoh' zardousit je žal.

Tlukotem svým dlouho se již prokopává

v tvůrčích světel božské prabydliště.